Dne 29.7.2011 v 6 hodin ráno vyrážíme vlakem z Prahy směr Český ráj. Konkrétně do vesnice Libuň, odkud půjdeme pěšky do kempu nedaleko Trosek.
Přímý vlak do Libuně nejede, takže přestupujeme v Turnově. Tedy, chtěli jsme přestoupit na navazující autobusový spoj, který nenavázal. Ani nevím, jestli prostě ujel, nebo nejel kvůli rozkopanému náměstí, kde měly autobusy stát. Takže pojedeme vlakem za cca 2 hodiny. Jdeme se projít po městě a najít nějaké kešky. Cestou se ptám Jula:
„Ty neseš stan?“
„Ne.“
„Tak to je blbý.“
Jdeme tedy zpět na vlakové nádraží, zjistit kde může být můj stan. Cestou volám do kempu, jestli náhodou nějaké nepůjčují. Ano, nepůjčují. Koukám i po obchodech, jestli by se nedal nějaký koupit.
Žádná náhrada nenalezena a stan je pravděpodobně ve vlaku, protože obsluha stanice nám řekla, že nějaký nalezený byl a že se možná stihne naložit na zpáteční vlak. Čekáme na stanici a když už konečně přijíždí vlak, napjatě očekávám, jak to dopadlo. Ano, stan přivezli, ale ne ten můj. Koukám, že nejsem sám, kdo zapomíná tuto nedůležitou pomůcku v dopravních prostředcích. Za chvíli nám jede vlak pryč a já s Julem jsme bez ubytování, přemýšlíme co dělat. Naštěstí přijíždí další vlak i s naším stanem. Byl se projet až k hranicím.
Vše šťastně dopadlo a před jednou hodinou už koukáme od stanice na Trosky. Za hodinu a půl pěknou procházkou mezi skalními útvary přicházíme do kempu Svitačka.
Já už tu kdysi dávno byl a zůstalo to stále stejné - kemp uprostřed lesa s téměř žádným vybavením, jsou tu jen základní věci na hygienu. Prostě kempování. Rozkládáme stany a vyrážíme směrem k zřícenině, je to kousek, za hodinu od příchodu do kempu už koukáme po okolí z Panny (jedna z věží Trosek).
Po hodinovém kochání se a prohlížení dravých ptáků v „podhradí“ vyrážíme po turistické cestě kolem mlýnů a rybníků. Po hodině a půl nás chytá slejvák jako kráva. Já s Julem máme pláštěnky, ale Julo je jak známo noob a pláštěnku si roztrhl, a Viki s Foxem mají snad nepromokavou bundu. A já si říkám, ještě že jsem pro jistotu na střechu stanu dal jeho obal, když jsem nenašel tu stříšku, co tam patří normálně.
Za další hodinu, celí mokří a promrzlí, nalézáme hospůdku, kam s radostí zalézáme. Objednáváme si teplý čaj či grog. Půl hodiny zotavování a hurá zpět do kempu, než se úplně setmí. Cestou ještě mírně poprchává.
Přicházíme zpět do Svitačky, zjišťujeme, že stany jsou promočený a že nejspíš bude vlhké spaní. Ale déšť už ustal a koukáme, že sousedé mají rozdělaný oheň, tak si přisedáme a jdeme si opékat buřty. Pán nám povídá, že kempovat jezdí už léta a že tohle je procházka růžovým sadem. Přesto si růže představuji jinak.
Ráno zbaběle balíme stany. Usoudili jsme, že v tomto počasí to jen tak neusušíme a že další noc v mokrých spacácích nechceme absolvovat. Vyrážíme do Hrubé Skály a odsud chceme jet autobusem zpět do Prahy. V mezičase čekání na autobus si prohlížíme zámek a my s Julem jdeme i na věž, kde je opravdu krásný výhled. Pak už jen návštěva suvenýrů a hurá domů.
