Krenclovo blog

Základy, co je to vlastně ten Geocaching jsem popsal v jiném článku. Teď se rozepíšu, o čem opravdu je.

První kešky

Tu úplně první si pamatuji. Nedokázal jsem ji najít sám. Strejda, který mě k této hře přivedl, mi musel poradit. O to víc jsem čučel - keška nenápadně ukryta pod kládou zpevňující cestu. S druhou jsem na tom taky nebyl nejlíp. Tentokrát nenápadná krabička přichycena magnetem za billboardem.

Ale abych mohl začít sám, tak mi chyběla jedna věc - navigace. Ono to tedy jde i bez toho, ale to je jiná liga. Takže když jsem po pár měsících získal nový mobilní telefon s GPSkou, ihned jsem začal vybírat kešky v okolí. A to i přes to, že jsem v telefonu měl jen autonavigaci - takže hledat malou krabičku uprostřed lesa, když přístroj ukazoval jen nějakou hvězdičku v zeleném poli, bylo docela náročný.

Pak jsem začal zjišťovat víc. Takže po objevení mysterek (speciální druh kešek) jsem nadšeně luštil souřadnice. Řešení počítačových kešek je pro mne většinou sranda, zjistit souřadnice po tom, co milionkrát otočíte soustavou ozubených kol se taky ještě dá. Ale co nezvládám jsou „textovky“. Otevřete listing (popis kešky), tam příběh a toť vše - a teď babo raď. Naštěstí, na tohle mám droping, se kterou jsem odlovil už stovky krabiček.

To je jako všechno?

Inu, často je to o štrachání se v kořenech stromů, prohrabování se v hlíně, ohmatávání plotů a tak podobně. Pokud uvidíte, jak si někdo zavazuje tkaničku na zvláštním místě, tak se nedivte, je to pravděpodobně geocacher. Časem se vám keškoradar zlepší a umístění zmerčíte už z dálky. Naštěstí tu jsou i neobvyklé schovky, které vám hru umí pěkně zpestřit.

Například noční kešky jsou velmi oblíbené. Většinou to bývají multiny (vícebodové kešky). Na svoji první noční kešku jsem šel s bráchou. Za tmy jsme přišli na úvodní souřadnice, vytáhli svítilnu a hledali jsme cestu dál a dál. Nakonec jsme došli k finálce a zjistili jsme, že vlastně vůbec nevíme kde jsme. Nechali jsme se natolik unést, že nebýt GPSky, tak chvíli bloudíme zpátky.

Některé schránky s větší obtížností terénu vás procvičí ve šplhání po stromě, broděním se v řece, nebo lezením po skalách. Pro ty, co mají rádi adrenalin, jsou tu i krabičky označeny pěti hvězdičkami a na ty už budete potřebovat lana, skoby, nebo potápěčský obleky.

Hra pro blázny

Každý si musí někdy zablbnout a geocaching je k tomu dobrý prostředek. Zvlášť, když znáte podobné blázny, kteří jsou ochotný vyrazit za každého počasí pro zabahněnou krabičku.

Díky mé víře k Šipkoismu jsme si užili dost legrace, i když někteří díky tomu už nechtějí geocaching ani vidět. Například cestou ke Karlovým Varům jsme se s partou vydali najít nedalekou tradičku. Abych udržel motivaci lidem, kteří se spolu se mnou brodili promočenou cestou ve vysoké trávě vedoucí podél pole, tak jim říkám: „už jen 200 metrů“. Když už jsem to řekl asi po čtvrté, musel jsem přiznat, že sice se vzdáleností nekecám, ale že musíme obejít celé křovisko, jinak se ke kešce nedostaneme. Navíc, když jsme promočení krabičku našli, zjistili jsme, že ke schovce vedla krásná turistická stezka lesem.

A vždy, když už jsem si konečně Šipkoismus nevykládal jako „jdi přímo za šipkou“, ale pouze „šipka tě nasměruje na správnou cestou“, tak jsem šel na kešky s droping a už jsme si to zase šinuli do prudkého kopce, protože je to kratší. Nebo třeba přímo přes pole. A to i s kočárem.

Skuteční geocacheři jste, když vás neodradí ani situace, že po celodenním výletě jdete příjemnou slunečnou procházkou a najednou je jedna keška trošičku mimo. Vy se tam vydáte, šplháte po skalách mezi akátama, potom seběhnete dolu kolem mokrých keřů a celí opocení a podrápaní si říkáte, proč tu hru vlastně hrajete a ještě se vám do toho ostatní smějí.

Společné akce

Někdo je schopný si sám zajít každý den pro nějakou krabičku. Mě to spíš baví v rámci turistických výletů s kamarády, kde často zažijete vtipné situace.

Například, když se vydáte hledat kešku s označením velikosti large (opravdu velký poklad) a hledáte ji asi 20 minut jenom proto, že Viki před ní stojí a ostatní tedy neztrácejí čas pátráním v tomto místě.

Nebo když jsme se vydali, jako jedni z mnoha bláznů, odlovit sérii kešek po bývalé vlečce na Orlík.

Nejdříve jsme se museli nějak domluvit, jako že kdy, kde, jak a proč. To trvalo poměrně dlouho, protože dohodnout termín s několika ženskejma, a ještě k tomu s dětmi, bývá složitější. Já jsem, víceméně, do diskuze přispíval slovy „mě je to jedno, klidně, ok“. Nakonec se vše zdárně dohodlo a den předem započaly přípravy.

Bylo nás šest: droping, Euforia, Krencl, Magalf, Pípáci a Sedmitecka. Všichni se setkáváme v Příbrami a ještě než nám pojede vlak lovíme první kešku, kde pomocí infračerveného světla musíme získat kód. Poté se přibližujeme k začátku série do Tochovic a odsud už po svých.

Trasu máme časově limitovanou - musíme stihnout autobus, jinak se odsud už nedostaneme. Máme tedy cca. 6 hodin na to, aby jsme zvládli odlovit 84 kešek na trase dlouhé asi 15km. Sice se to zdá jako brnkačka, ale...

Zpočátku to bylo prolézání přes vlhké keře, takže škrábance nechyběly. Potom pochod kolem pole. To sice bylo pohodový, ale slunce do nás pálilo vší silou. Pak nějaká ta cesta lesem, z kopce do kopce. Do toho vždy jeden z nás byl napřed a hledal kešku.

Vše jsme zdárně zvládli a měli i chvíli čas dát si limonádu a zmrzlinu během čekání na autobus. A cestou zpět nechyběl odlov ještě několika keší, protože zbytek posádky jsou prostě blázni a 84 pokladů za den je málo.

Různorodá zábava

Občas jdete na pěknou procházku a odlovíte pár jednoduchých krabiček, někdy se vydáte na složitější kešky v horách, ale velmi mě zaujala relativně nová věc v geocachingu a to jsou wherigovky - abyste zjistili souřadnice kešky, musíte odehrát hru v navigaci.

Například luštíte šifru a potom rychle běháte kvůli záchraně zajaté dívky. Nebo rychle běháte, aby vás nesežral medvěd (tady se opět opřu do Viki, kterou by ten medvěd sežral, kdyby byl reálný). Nebo bloudíte v labyrintu a snažíte se oprášit své znalosti, protože za vámi jde minotaur. Dost zábavy zažijete když pak po tmě hledáte materiál na sestrojení šípu, nebo se snažíte dohonit zatoulaného psa, či běháte po náměstí sem a tam a ostatní lidi se na vás koukají jak na vyšinutý.

Někoho zase baví eventy. To se takhle sejdou kačeři všeho druhu k různým příležitostem. O vánocích vypouštíte lodičky na Vltavu, někdy zajdete na Geopivo, nebo na konci zimy se sejdete se stovkou lidí v županech uprostřed Bohnic. Normálka.

A koho baví čísílka, ten se může vyžít ve statistikách. Na samotném geocachingu je statistik až až a existují prográmky, které vám dokáží vygenerovat opravdu hodně zajímavých údajů. Potřebujete-li tedy nějaký cíl a nestačí vám jen zábava při lovení, tak se tady najdete.